Isaac Asimov
(1920 - 1992)
Asimov se narodil v Petrovichi v Rusku 1. ledna 1920. Jeho rodiče jako mnozí jiní židé museli z Ruska emigrovat do USA (1923). Isaac byl dvakrát ženatý, přičemž svou první manželku (Gertrudu Blugermannovou) poznal na schůzce naslepo o sv. Valentýnovi.
Isaac Asimov studoval na různých školách, protože jeho rodina často cestovala. Musel se protloukat těžkými podmínkami, spravovat rodinný obchod a jeho studia přetrhla i válka. Nakonec získal v roce 1948 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku doktorát z biochemie. Nikdy pořádně nepřednášel nebo neprováděl výzkum, spíše se vždy na různých přednáškách snažil vědu popularizovat, o čemž svědčí i množství odborných esejů na různá témata. Nevyznával žádné náboženství a sám se považoval za humanistu. Ačkoliv jeho rodiče byli židé, nikdy ho k náboženství nevedli. Asimov navštěvoval několik prestižních klubů, byl například členem Menzy, ale kvůli aroganci ostatních členů odešel. Je ironií osudu, že autor knih o vesmírných letech trpěl strachem z výšek a létání (tento strach ostatně vtělil do jednoho svého hrdiny, detektiva Baleyho).
Asimov začal psát, jako ostatně většina jeho současníků, povídky. Napsal jich spoustu. Jedna z prvních a stěžejní povídka jeho tvorby je Soumrak (Nightfall). Mezi nejznámější asi patří ty o robotech. Slovo robot převzal od bratří Čapků. Nejsou to ale roboti jakkoliv podobní těm, co vídáme ve filmech. Nevyskytují se u něj žádní terminátoři a podobně. Asimov neviděl žádný důvod, proč by se měly stroje bouřit (symbolismus byl jeho analytické mysli cizí) - to, co se ostatním zdálo nevyhnutelné jako Adamův a Evin prvotní hřích, to Asimovovi připadalo nelogické. Proč by měl vědec vymyslet něco, co by mu mohlo ublížit? Stroje dávají nespolehlivým lidem do rukou větší moc, což ovšem neznamená katastrofu, nýbrž je pouze nutné zvýšit ostražitost. Výsledkem této úvahy byly Asimovovy tři zákony robotiky:
Robot nesmí ublížit člověku, nebo svou nečinností způsobit aby mu bylo ublíženo.
Robot musí bezpodmínečně poslouchat příkazů člověka, pokud nejsou v rozporu s prvním zákonem.
Robot musí dbát o svou vlastní existenci, pokud to není v rozporu s prvními dvěma zákony.
Z povídek o robotech uveďme například Robbie, Hra na honěnou, Lhář, Malý, ztracený robot aj. Zápletky jsou povětšinou založeny na zákonech robotiky, z nichž Asimov logicky vyvozuje děj. Nádherný příklad je v povídce Lhář, kde robot Herbie (od typového označení RB) čte myšlenky. Dozví se, že robopsycholožka Susan Calvinová miluje svého mladého kolegu Miltona Ashe. Neustále po ní proto požaduje lidskou beletrii, aby se vyznal v citech. Herbie když vidí jak se Susan trápí namluví ji, že city jsou vzájemné (což není pravda; mladík je už zasnouben), aby ji nepůsobil bolest.To vyvolá v postarší psycholožce zvláštní reakce: začne o sebe dbát a neustále se usmívat. Nakonec se dostane do prekérní situace, když se dozví o Miltonově snoubence. Rozzuřená Susan nedbá na naléhání ředitele podniku aby zjistila tajemství Herbieho zvláštnosti a ubohého robota zničí tím že mu vytvoří dilema mezi prvním a druhým zákonem. Tyto povídky jsou však úzkým výsekem jeho tvorby. Ve své fantazii si Asimov stvořil celý svět, do kterého každá jeho kniha báječně zapadá. Přímým pokračováním robotích povídek je série detektivek jako Ocelové jeskyně, Nahé slunce, Roboti Úsvitu, Roboti a impérium. Jednotícím prvkem je zde postupně stárnoucí detektiv Eliáš Baley a neustále mladý robot R. Daneel, který je k nerozeznání podobný člověku. Jedná se víceméně o klasické detektivky, leč v exotickém prostředí. Daneel se nakonec stane natolik lidským, že začne chápat lidské city a díky svému etickému racionalismu se stane Baleyho přítelem. Baley podobně jako Doylův Sherlock Holmes dochází k závěrům logicky. Na konci této tetralogie si R. Daneel sám formuje nultý zákon: Robot nesmí ublížit lidstvu, nebo nechat dopustit, aby mu bylo ublíženo.
Nepřímým pokračováním těchto knih je série knih o Nadaci, jejíž první knihu tvoří povídky. Nadace (Foundation), Nadace a říše, Nadace na hranicích, Druhá Nadace, Nadace a Země a první, leč naposledy vydaná Předehra k Nadaci. Zde se Asimov zabývá historií lidstva v budoucnosti. Galaktické Impérium se pomalu rozpadá a má přijít 30 000 let temna, barbarství a chaosu. Toto předpověděl geniální matematik Hari Seldon se svou vědou, psychohistorií. Ta je založena na sociologické statistice, a podobně jako u elementárních částic ji lze uplatnit jen na obrovské masy lidí. Seldon proto založil dvě Nadace, které mají programovanými zásahy dobu temna zkrátit na pouhých tisíc let. Jedna Nadace je technicky zaměřena a o druhé neví, ta druhá má za úkol opravovat chyby v Seldonově plánu a proto je plná sociologů a psychologů.
Asimov napsal ohromné množství knih, jejichž počet hodně překročil stovku (konečný počet všech jeho prací přesáhl 1500) . Všechny je jmenovat nemá smysl, jednak proto, že valná většina u nás ještě vůbec nevyšla, a jednak proto, že by nestačilo místo. Za zmínku stojí Konec věčnosti, který nepatří do vesmíru s Impériem a roboty.
Asimov byl naprosto neúnavný ve sbírání různých antologií povídek a novel; sám je redigoval a opatřoval komentáři.
Isaac Asimov zemřel v roce 1992.