Stephen King - Temná věž - Vlci z Cally

(2003)

Žánr : fantasy

Temná věž od Stephena Kinga provází čtenáře na celém světě již od roku 1982. V rozmezí tak dlouhého období napsal King již všech sedm dílů této ságy. V roce 1997 spisovatel napsal Čaroděje a sklo a pak muselo uplynout dlouhých šest let do doby, než světlo světa spatřila další kniha Vlci z Cally. V roce 2004 již byla Temná věž perem mistra Kinga kompletně uzavřena ( Píseň Susannah a Temná věž ). Rád bych nám všem teď trošku připomněl všechny předešlé díly Temné věže, než začnu vyprávět o Calle, přičemž se dnes trošku zamyslím nad tímto příběhem a zveřejním pár svých domněnek a myšlenek.

King začal psát první stránky Temné věže ve svých třiadvaceti letech. V roce 1970 navštěvoval poslední ročník vysoké školy a napadl ho velkolepí plán. Napsat velké dílo. Již chtěl přestat psát různé eseje, fejetony do školních novin či krátké povídky. Potřeboval konečně napsat opravdový román. Sedl tedy ke svému starému psacímu stroji a napsal první větu : „Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.“ Poté uběhlo mnoho let, během nichž spisovatel napsal mnoho jiných skvělých románů. Pistolníka dokončil až v roce 1982. Stephen King byl inspirován dílem, od něhož se vyprávění do jisté míry také odvíjí, básnickým příběhem „Childe Roland přišel k Temné věži“.

První díl Temné věže zvaný Pistolník vypráví o tom, jak Roland Deschain z Gileadu pronásleduje a nakonec dopadne Waltera, muže v černém. Ke konci 180 stránkové knihy ukazuje Walter Rolandovy smysl toho, po čem pátrá, ukazuje mu svět takový, jaký doopravdy je a co ho celé věky drží pohromadě. Poté pistolník usíná na okraji Západního moře. Tři vyvolení (1987) začínají na stejném pobřeží o necelých sedm hodin později. Vydá se opět na cestu a během putování po pobřeží naráží na troje dveře a setká se s třemi různými osobnostmi ( jak mu předpověděl Walter pomocí zvláštního balíčku tarotových karet ). Skrze dveře si Roland přivádí z New Yorku své další společníky, kteří se stávají součástí jeho ka-tet. Z roku 1987 Roland vytáhne Eddieho Deana a z roku 1964 Odettu Sussannah Holmesovou.

Třetí díl Pustiny (1991) vypráví o dalším putováním našich společníků. Na počátku knihy Roland, Eddie a Susannah zabijí obřího medvěda, který se jmenoval Mir (Šardik), jdou všichni tři po stopách zvířete a objeví stezku Paprsku, známou pod jménem „od Šardika k Maturinovi, od Medvěda k Želvě“. Kdysi bylo Paprsků šest a spojovaly dvanáct portálů, které označují okraje Středosvěta. V bodě, kde se Paprsky kříží, ve středu Rolandova světa (a všech světů), stojí Temná věž, svorník všech kde a kdy. Během putování po paprsku se k nim připojí Jake Chambers, kdy ho zpět z New Yorku do Středosvěta vtáhnou při obřadu v mluvícím kruhu. Těsně před tím, než se Jake ocitá ve Středosvětě, setkává se na prázdné parcele Second Avenue uprostřed Manhattanu s růží, která k němu proplouvá a Jake zjišťuje, že tato růže je nejdůležitější věcí na celém světě a je třeba ji opatrovat a chránit. Další putování zavede poutníky k městě Ludu, kde zdegenerovaní potomci dvou starých politických frakcí pokračují v dávno započatých bojích. Eddie a Susannah nachází Kolébku ludskou, kde se probudí vlak Blaine Mono a s ním všichni nakonec vyrážejí do konečné stanice – Topeka.

Čaroděj a sklo (1997) zastihne naši partu poutníků při příjezdu do Topeky v Kansasu.
Zde Roland vypráví svým přátelům příběh o Susan Delgadové, jeho největší lásce a pak přicházejí k paláci ze zeleného skla. Zde Roland potká svůj dávný přízrak, Marten Široplášť, v jiných světech známý jako Randall Flagg, jinde jako Richard Fannin a ještě jinde jako John Farson. Ten je opět varuje, aby se vzdali cesty k Temné věži. Na konci knihy se skupina opět vydává po stezce Paprsku a zde ji, po mnoha letech přistihneme.

Je pro mne teď těžké popisovat knihu Vlci z Cally, či lépe řečeno, tuto část příběhu o putování posledního pistolníka z Gileadu, neboť samotný příběh Temné věže je tak komplikovaný a kniha od knihy, kapitola od kapitoly vzbuzuje další a další myšlenky a pocity, které čtenáři proudí hlavou. Tímto článkem se pokusím co nejlépe vystihnout můj pocit z pátého dílu této ságy. Roland a jeho ka-tet putují po stezce Paprsku na jihovýchod přes lesy Středosvěta krajinou bezčasí, která sahá od trosek civilizace, jak ji Roland pamatuje ze svého dětství, až po karmínový chaos, jenž hrozí pohltit budoucnost. Putují po cestě až se dostanou do tmavého lesa. Roland a jeho pistolníci – Eddie Dean, jeho žena Susannah, chlapec Jack Chambers a také jejich věrný čtyřnohý přítel brumlák Ochu se ponořují do stínů lesa a pokračují ve svém putování po Paprsku. Zdá se, že čas není důležitý, dělá si co se mu zamane, dny nejsou tak dlouhé jak bývaly a cesta je jednotvárná, bez zvláštních příhod. Ale jen do té doby, než se mezi Rolandovo ka-tet vetře žena, která si říká Mia a která ve svém nitru očekává chlapíčka. Zároveň se někteří z poutníků poprvé setkávají s todesem, kdy se bez svého přičinění octnou v jiném světě. Jack i Eddie ve spánku stodesovali a ocitli se jako přízraky ve svém světě, v New Yorku a znovu navštívili Manhattanskou restauraci pro duši, ve které Jack dostal od Calvina Věže knihy Karlíka Šs-šš a Hádanky. Myslím si, že tento todes, který je v tuto chvíli a na tomto místě potkal je velice důležitý pro ně všechny, neboť si uvědomili, že ta růže není jen ledajaká rostlinka rostoucí uprostřed prázdného pozemku, ale je to něco co má vliv na ně všechny, na celý svět kdy a kde. Byť zatím nikdo nedostal nějaké vysvětlení ( a ani já ne ), kde se tu vzala, jak zapadá do tohoto světa a jaký má vlastně úkol.

V tu noc, kdy se přihodily tyto dvě události, tábořili v Calla Bryn Sturgisu, klidné zemědělské oblasti na pomezí středosvěta. Obyvatelé městečka Calla v tuto chvíli prožívají chmurné chvíle, neboť se dozvěděli od „místního robota typu posel“ velice špatnou zprávu. Blíží se den, kdy je opět navštíví početná delegace vlků, jezdců na rychlých koních, kteří si každých asi pětadvacet let berou svou daň, a to ve formě jednoho dítě z každého páru dvojčat. Pro nás smrtelníky to může znít trošku divně, ale v Calle se rodí jako dvojčata skoro všechny děti. Celé generace se svorně podvolili tomuto bezpráví, neboť neměli sílu ani vůli vlkům vzdorovat, až do dnešního dne. Právě v tento den se obyvatelé Cally také dozvídají, že nedaleko nich putují „nějací“ Pistolníci a rozhodnou se je požádat o pomoc.

Ano, a to je asi tak vše k příběhu. Víme, že cesta k Temné věži se asi tak na měsíc pozastavuje a naši přátelé budou pomáhat Calle proti Vlkům. Jsou to Pistolníci, a pokud je někdo požádá o pomoc, měli by jí vyslyšet. A tak se také stalo. Pistolníci se ubytovali a začínají poznávat toto malebné prostředí dýchající westernovými příběhy. Užívají si zaslouženého „odpočinku“, neboť na několik týdnů se stávají hosty zdejšího kraje. Zároveň ale mají hodně práce, čekají na ně tři těžké úkoly, se svými pistolemi porazit asi šedesát vlků, kteří vlastní nevídané zbraně, ochránit Růži, která roste na pozemku patřící zatím Calvinu Věži a vypořádat se s Miou a jejím těhotenstvím. Ne všechny stihnou v tomto díle Temné Věže.

V této knize mne uchvátilo několik věcí a jen mne utvrdily v to, že spisovatel má vše pod pevnou rukou a ví co dělá. A teď nemluvím jen o Temné věži, ale i o ostatních knihách. V tomto příběhu opět pospojoval to, co v jiných začal. Velice mne potěšilo, když jsem se zde opět setkal s knězem z městečka Jerusalem`s Lot, který měl menší konflikt s místním upírem prvního typu. Vyléčený alkoholik Donald Callahan a jeho neuvěřitelné vyprávění o své cestě nás bude doprovázet celou touto knihou. Velice mne v knize zaujala ta pasáž, kde se Roland a jeho společníci poprvé s Callahanem setkávají :
„Kdo jste?“ zeptal se Eddie. „Odkud jste?“ zeptal se Jake. Oči mu dychtivě svítily. Cizinec měl na sobě dlouhý černý kabát, rozepnutý, po ním tmavou košili s kolárkem. Vlasy měl dlouhé a bílé, na spáncích a v předu mu trčely jakoby ve strachu. Na čele měl jizvu ve tvaru T. „Můj domov je nyní Calla Bryn Sturgis. Předtím mi byl domovem Detroit v Michiganu, kde jsem pracoval v útulku pro bezdomovce. Předtím – na krátko – Topeka, Kansas. Ještě před tím jsem byl v New Yorku. A ještě předtím v městečku Jerusalem`s Lot ve státě Maine.“

Jeho vyprávění o své cestě o co na ní zažíval mne poutalo, setkávám se s upíry a s ničemnými muži, procestoval jsem s Callahanem mnoho kilometrů po Skrytých silnicích, kdy cestoval z jedné verze Ameriky do druhé a na jeden okamžik jsem měl pocit, že jsem se setkal s mužem, který byl oblečen do něčeho, co se podobá pilotnímu saku. Připomnělo mi to město Lud a jednoho jeho významného obyvatele. Během Callahanova vyprávěním jsem se ocitl na dostavníkové stanici uprostřed pouště spolu s Walterem, několik hodin před tím, než k ní Roland doputoval. Bylo mi jasné, že Walter si přeje vidět Rolanda mrtvého, ale přesto ne nyní, ani ne zítra. Vše se řídí podle ka. Walter už od samého začátku zřejmě věděl, až kam by se Roland mohl dostat, zřejmě jen díky ka. Walter chtěl na Rolanda nachystat past a jejím nástrojem měl být Callahan, který mu na pravém místě a v pravý čas předá Černou třináctku. To samé ka, kterému věřil Walter, tahalo za nitky osudu a dělalo Rolandovi na strastiplné cestě společnost a nenápadně ho chránilo. Možná Walter Rolanda nezabije, možná ho neudolá ani nejhroznější Černá třináctka, to je ale dle Waltera věcí ka. Jakoby Karmínový král, Walter, Marten Široplášť a dokonce i samotná Temná věž dopředu tušili, že Roland zemře ještě před tím, než dojde k Temné věži a naplní svůj osud. Ano, knězovo vyprávění objasnilo několik věcí a mnohem více jich otevřelo. A mám takový pocit, že Callahan je dalším člověkem, který byl od začátku předurčen, aby se setkal s Rolandovím ka-tet a dal se s ním dohromady.

V tomto příběhu mne dále překvapovaly další věci, jako například že King dokáže ve světě Temné věže na vývěsce knihkupectví propagovat své vlastní knihy, dokáže se zmiňovat o knize Dveře do léta od Heinleina a v neposlední řadě mi spisovatel zamotá hlavu důležitou pasáží o knize Prokletí Salemu, kdy se zdá, že není vše takové, jak doopravdy vypadá. I samotná Hromová tišina a potřeba jednoho z dvojčat mi silně připomíná knihu Černý dům, kterou King napsal. Ještě bych chtěl zde zanechat svou další domněnku. Na konci knihy Pistolníci získali do svého majetku několik „celkem slušných a výkonných“ koní, kteří zbyli po vlcích. Mé přání je, aby si je Roland a jeho spolubojovníci vzali sebou na své další pouti po středosvětě. Takový dopravní prostředek není jistě k zahození.

Teď již vidím, že jsem notně překonal délku mé běžné recenze, ale donutila mne k tomu kniha Vlci z Cally. Mám velice pozitivní pocit z této knížky, z prožívání tohoto příběhu. Byť se naši přátelé odklonili od své cesty k Temné věže a spočinuli po celou knihu na jedno místě, ale i to má svůj nádherný čtenářský požitek. V tomto příběhu se mi potvrdila jedna má domněnka. A to, že jakmile Jake poprvé narazil v New Yorku na růži, tato se musela stát (krom samotné Temné věže) to nejdůležitější, na co by Roland měl myslet. No nic, vše je ještě otevřeno a rozhodně se těším na další díl Temné věže, na ten předposlední. Jen doufám, že poslední dva díly budou mít každý minimálně dvanáct set stránek, neboť je ještě hodně co objevovat a zodpovídat a cesta k Temné věži není ještě u konce.


Další knihy :

Temná věž - Pistolník
Temná věž - Tři vyvolení
Temná věž - Pustiny
Temná věž - Čaroděj a sklo
Temná věž - Vlci z Cally

Článek napsal Marian Gallo (aka Silver) || Leden 2005


Knižní recenze publikovaná na Čtenáři - www.ctenar.net - dne 18.01.2005, autor : Marian Gallo (aka Silver)

Článek ohodnocen 463 čtenáři : 



Článek má 10474 čtenářů.  Ohodnoťte ho také :  1 2 3 4 5     


diskuze - okomentujte tento článek, či tuto knihu

Napsat příspěvek ...

10.02. 2010  14:04

Ta knížka, co ji najdou opravdu existuje. Jmenuje se Prokletí Salemu....A když Callahan vypráví svůj příběh, tak to jsou takové úryvky z té knížky...

24.10. 2006  00:29

kniha Cerny dum rozhodne se stredosvetem souvisi,stejne jako kniha Talisman,ktera je v podstate jeho prvnim dilem...

21.03. 2005  17:41

kterou knihu mas na mysli? Tu jak ji najdou v knihovne o otci Callahanovy, a ktera bude klicem k Temne veci? Tak ta je dle meho nazoru jen ve svete temne veze, nikde jinde jsem o ni neslysel, nečetl.... Inu a King ma pekne promyslen sve pribehy, svuj literartni vesmir a perefktne prolina sev "skutecne" pribehy se světem Temné věže...

11.03. 2005  06:46

ted sem dočetl Vlky z Cally, těšil sem se na ně jak malej a teprve nedávno sem zjistil že vůbec pokračování vyšlo.. chtěl sem se zeptat ta knížka existuje jak se v ní najde ten kněz? ve spoustě kingových knížek sem se setkal s tím že jsou tam postavy z jiných a vždycky mě úplně dostal třeba s allanem panghornem nebo tak.. řekl bych že se snaží vytvořit něco jako Balzac ne - lidská komedie .. to sem teda nečetl ale podle toho co sme se učili by to tak mohlo být ne? co myslíte?

23.02. 2005  16:10

dooren, tak jo, je to kolebka, opravil jsem to. Jinak nespavost od Kinga jsem ještě nečetl a budu rad, pokud napišeš... Uvidime, jak se ti ta kniha libila.....

22.02. 2005  18:38

no jo, no
a i kdyby tam bylo kolibka(jako ze neni), tak prekladatel byl idiot, protoze v originale to je cradle - a to se preklada jako kolebka
jinak jsem napsala jeste recenzi na Nespavost od Kinga, tak doufam, ze jsem ti neco nevyfoukla

22.02. 2005  01:17

dooren,, Holdstocka jsem jeste necetl, takze nemam v umyslu napsat neco o jeho nejake jakekoliv knize. A jak rikas, ze nejaka kniha o brane slonoviny - to mi pripomina slonovinovou vez z Nekonecneho pribehu :.-)
A trefila jsi se asi presne, shoda prisudku s podmetem a jarni a mladi - asi jsem to na zakladce moc nepochopil :-) Jinak ostuda, kdyz to vezmu tak, ze moje svagrova je ucitelka ceskeho jazyka....... a dava pětky žákům, kteří de fakto neumí co já, a možno i více.....

Jo a dle me filozofie, velkolepi - co si ze školy pamatuji tak je to - velkolepe, velkolepá a velkolepý - mladý.... takže tvrdé, to je záhada, ještě se pořádně do článku mrknu, jestli jsem doopravdy napsal měkké i. Tak to je ostuda. A kolibka - to si přesně teď nepamatuji, ale mam za to, žer v knize je tořečeno jako kolibka Ludská, tak jsem to převzal. Jinak mne moc neštveš, neboť v určitých chvílích je pro mne gramatika velkou neznámou a nemám si o tom s kým polemizovat. Ovšem že v tomto mém přízpěvku se jistě objevuje mnoho chyb, ale to je jendo, jsem již teď nějak zmožen.......

17.02. 2005  18:54

doladovani:velkolepy se pise s y, kolibka je spravne kolebka a s rolandovym ka-tet, je tam y
doufam ze te nestvu, ja jen pomaham

17.02. 2005  18:49

jojo, libil, jste jsem si vzpomnela, nechtel jsi kdyzi davno napsat neco na Holdstocka, ja jen ze jsem objevila na hhtp://interkom.scifi.cz v jakesi podkategorii - clanky, preklady - velice zajimavy clanek o prekladani knihy Brana ze slonoviny, brana z rohu, vylozene pro fajnsmekry a holdstockology, tak kdyby te to zajimalo, je to opravdu dobry.
A nemusis se ucit cela pravidla, uz jsem zjistila, co ti nejde:1)shoda prisudky s podmetem a za 2)vzory pridavnych jmen - mlady a jarni. Tak na to koukni, a hned mas po problemech :-))))

16.02. 2005  13:54

milá Dooren, tak, nedvěda jsem zabil, je tam již jiné zvířátko :-) Co se týče chybek, ta snad v tomto článku je jich pramálo, neboť jsem si dal záležet a snad jsem našel všechny a co se týče uvodníku, tak po blyžším prostudování jsem našel chybu v druhé větě - minulí měsíc - opraveno na minulý měsíc, snad je to dobře. Další chybu jsem neobjevil........... Jo a jsem rád, že se ti tento článek líbíl.

16.02. 2005  12:49

hezky rozbor, Silvere, akorat si nepamatuji, ze by Nedved mel misto v Kingove knize, a fakt si najdi nekoho na pravopis, je to i v uvodniku :-)))

přihlásit se statistika odběr novinek filozofie webu